Jako všechno ruční nářadí jsou i kleště určeny k ke zvýšení účinnosti lidské ruky.
Kleště jsou vytvořeny na principu dvouramenné páky, která umožňuje změnit malou sílu (např. sílu ruky na ramenu kleští) na sílu větší, která u kleští působí na upínacích čelistech nebo na břitu.
Síla na čelistech, které provádějí při stlačení ramen uchopovací pohyb, se zvětšuje podle převodového poměru. U kleští, u nichž se má vytvořit velká síla, musí být vzdálenost od středu nýtu k rukojeti velká a vzdálenost od středu nýtu k upínací čelisti resp. břitům co možná nejmenší.
Účelem mnoha kleští je však spíše než zvýšení síly ruky ulehčení práce na těžko přístupných místech, např. při montáži elektrických přístrojů jak v elektronice, tak v jemné mechanice.
Původ kleští se v Evropě datuje přibližně na druhé tisíciletí před Kristem, tedy na dobu, v níž lidé začali kovat železo. Kleště nabídly možnost uchopit žhavé železo a držet ho při kování na kovadlině. Tvar tehdy používaných kovářských kleští se zachoval téměř beze změny až do dnešních dnů.
Počet druhů kleští rostl s rozšiřováním sortimentu ručního nářadí a pozdější industrializací. V současnosti existuje cca 100 různých běžně používaných druhů kleští. Počet speciálních provedení pro velmi specializovaná použití stále stoupá. Všeobecně nejsou taková speciální provedení v obchodě běžná.
Jenom v Německu se měsíčně vyrábí více než 1 milion kleští, z toho se cca 50 % vyváží. K nejběžněji používaným druhům kleští patří například kleště na štípání drátů, kombinované kleště a kleště na vodní čerpadla.
V podstatě rozlišujeme mezi:
Kleště se skládají ze tří částí
Pokud se týká konstrukce kloubu, rozlišujeme:
Kleště se kovají z legovaných a nelegovaných nástrojových ocelí. Pro jednoduché kleště se používají nelegované nástrojové oceli s obsahem uhlíku 0,45 %. Jakostnější a více namáhané kleště se vyrábějí z ocelí s vyšším obsahem uhlíku a/nebo z ocelí legovaných chromem nebo vanadem.