Všeobecně o kleštích
Jako všechno ruční nářadí jsou i kleště určeny k ke zvýšení účinnosti lidské ruky.
Kleště jsou vytvořeny na principu dvouramenné páky, která umožňuje změnit malou sílu (např. sílu ruky na ramenu kleští) na sílu větší, která u kleští působí na upínacích čelistech nebo na břitu.
Síla na čelistech, které provádějí při stlačení ramen uchopovací pohyb, se zvětšuje podle převodového poměru. U kleští, u nichž se má vytvořit velká síla, musí být vzdálenost od středu nýtu k rukojeti velká a vzdálenost od středu nýtu k upínací čelisti resp. břitům co možná nejmenší.
Účelem mnoha kleští je však spíše než zvýšení síly ruky ulehčení práce na těžko přístupných místech, např. při montáži elektrických přístrojů jak v elektronice, tak v jemné mechanice.
Původ kleští se v Evropě datuje přibližně na druhé tisíciletí před Kristem, tedy na dobu, v níž lidé začali kovat železo. Kleště nabídly možnost uchopit žhavé železo a držet ho při kování na kovadlině. Tvar tehdy používaných kovářských kleští se zachoval téměř beze změny až do dnešních dnů.
Počet druhů kleští rostl s rozšiřováním sortimentu ručního nářadí a pozdější industrializací. V současnosti existuje cca 100 různých běžně používaných druhů kleští. Počet speciálních provedení pro velmi specializovaná použití stále stoupá. Všeobecně nejsou taková speciální provedení v obchodě běžná.
Jenom v Německu se měsíčně vyrábí více než 1 milion kleští, z toho se cca 50 % vyváží. K nejběžněji používaným druhům kleští patří například kleště na štípání drátů, kombinované kleště a kleště na vodní čerpadla.
V podstatě rozlišujeme mezi:
- štípacími kleštěmi k dělení nebo odštípávání (kleště na štípání drátu, stříhací nůžky, štípací kleště atd.),
- kleštěmi na podávání, kleštěmi s dlouhými čelistmi, kleštěmi na vodní čerpadla a
- kombinovanými kleštěmi, které slouží jak k oddělování, tak k uchopení (kombinované kleště, čapí zobáky, radiové kleště atd.).
Kleště se skládají ze tří částí
- dvou pák, za které se kleště uchopují. Páky mají být provedeny podle ergonomických principů, aby se kleště držely v ruce bezpečně a příjemně
- kloubu, tedy bodu otáčení kleští. Kloub musí mít volný a kluzný pohyb, aby se kleště daly rukou snadno otevírat a zavírat.
- hlavy s upínacími čelistmi nebo břity. Konce hlavy musí být vybroušeny do přesného tvaru. Obě střižné hrany musí být ostré a musí se přesně stýkat, aby umožnily stříhání drátů „skokem“.
Pokud se týká konstrukce kloubu, rozlišujeme:
- podepřený kloub, jako u štípacích kleští. Obě poloviny kleští jsou na sebe položeny a snýtovány bez frézování.
- vložený kloub, jako u kombinovaných kleští. Zde se obě poloviny kleští otáčejí kolem nýtu, ale ve vyfrézování druhého ramena.
- prostrčený kloub, u něhož je jedna polovina kleští prostrčena ve vybrání druhé poloviny kleští. Prostrčené kleště - mimo kleští na vodní čerpadla - jsou výrobně nákladné a ztěžují použití tvrdých a legovaných ocelí. Proto je jejich význam menší než obou dříve uvedených konstrukcí kloubů.
Kleště se kovají z legovaných a nelegovaných nástrojových ocelí. Pro jednoduché kleště se používají nelegované nástrojové oceli s obsahem uhlíku 0,45 %. Jakostnější a více namáhané kleště se vyrábějí z ocelí s vyšším obsahem uhlíku a/nebo z ocelí legovaných chromem nebo vanadem.
